Teorie a příběh

Kdo je šéfem nebo vedoucím? Na začátku lidstva, když byl stvořen člověk, lidské vitální orgány začaly diskutovat o tom, kdo je mezi nimi šéfem.

Mozek měl následující názor: „Já musím být šéfem, protože jen já dávám pokyny, jak máte fungovat.“

Oči měly jiný argument: „My bychom měly být vedoucím, protože my vedeme tělo tam, kam má jít.“

Srdce řeklo: „Přece jenom já bych mělo být šéfem, protože vám všem přináším krev, abyste vůbec fungovaly!“

A žaludek poznamenal: „Já budu šéfem, protože vás všechny živím.“

Nohy vyjádřily svůj názor: „My se musíme stát šéfem, protože nosíme celé tělo.“

Každý byl přesvědčený, že právě on musí být šéfem. Ale vtom se ozvalo hovno, že ono chce být šéfem a všichni se zasmáli.

Hovno však jednoduše prohlásilo: „Já budu šéfem, ať se vám to líbí nebo ne. A rozhodlo se nevylézt celých 5 dní!“

Tělo se cítilo zle. Břicho se svíjelo v křeči. Oči se zamžily. Srdce bylo v agónii. Nohy se chvěly.

A tehdy jednohlasně všichni zvolali: „Ať se hovno stane šéfem!“

A od těch dob každé hovno může být šéfem!

Praxe a život

Nejsmutnější na tom všem je, že to je silná realita. Nemyslím si, že to je pouze můj osobní názor, ale že se s tímto problémem setkal téměř každý (hovna si na to již nepamatují nebo to nepřiznají). Kolikrát Vám v práci či kdekoliv jinde vládne někdo, kdo na to nemá nejen zkušenostmi, vědomostmi, ale i vlastnostmi. Bohužel s tím však nemůžeme nic dělat a můžeme si nechat pouze „sr*t“ na hlavu.